Můj rok 1986

Pár chvil před svítáním – tak by se dal nejspíš charakterizovat rok 1986. Zatím se ještě nic moc neděje, ale něco ve vzduchu už dává tušit, že změny se nezadržitelně blíží. Lidé žijí své vcelku poklidné životy zaměřené na rodinu, přátele, chalupy a výlety po vlasti či spřátelené cizině. V televizi sledují seriál Synové a dcery Jakuba Skláře, poprvé ochutnají bonbony Marshmallow, radují se z úspěchu inženýra Pavla Pavla, který rozchodí sochy na Velikonočních ostrovech. V dubnu všem ale poněkud zamrzne úsměv na rtech – Evropu po explozi jaderného reaktoru v Černobylu zahalí radioaktivní mrak. U nás ovšem média několik dní o havárii mlčí. Lidé nic netušíc vyrazí do prvomájového průvodu a ve Varšavě odstartuje „radioaktivní“ Závod míru. Pak se ovšem věci vrátí do zaběhnutých kolejí – za dveřmi je léto, čas prázdnin a dovolených. Táborníci na Lipně se mohou setkat se skupinkou losů, kterým se bez nehody podařilo překonat dálnici D1, při Univerzitě Palackého v Olomouci vzniká první univerzita 3. věku a v obchodním domě Kotva poprvé použijí čárový kód. I na světě se ovšem dějí věci – v Bangladéši spadne největší kroupa v historii, Fidel Castro se zapojí do kampaně proti kouření a ve Velké Británii je poprvé diagnostikována nemoc šílených krav. Zavzpomínejme tedy na rok, kdy Waldemar Matuška emigruje do USA, v kinech běží Vesničko má středisková a v Mariánských Lázních se mohou lidé těšit ze zpívající fontány.