Poslední výstřel

Zvolit ten správný název knihy bývá skutečné umění. Je třeba, aby byl jednoduchý, zapamatovatelný a aby naznačoval dost, ale ne příliš mnoho. V tom je ­POSLEDNÍ VÝSTŘEL takřka dokonalý. Má v sobě napětí, tajemno, osudovost a nejednoznačnost. Protože význam této dvojice slov se může diametrálně lišit. Pokud bychom to brali striktně konkrétně, jedná se o přímočarou definici spojenou s palnými zbraněmi a skutečným posledním výstřelem, ať už je určený protivníkovi, nebo sobě samému. Takový výstřel může znamenat absolutní vítězství nebo úplnou porážku. Stačí jen zasadit ho do správného kontextu.V abstraktnější rovině se otevírá více možností. Od posledního vzepětí, pomsty, která nejlépe chutná za studena, obrany sebe sama i jiných přes hrdinství, zbabělost, nenávist a vinu až po hryzající svědomí, snahu zapomenout či touhu vzepřít se osudu. Poslední výstřel může být koncem, ale třeba také novým začátkem. Protože neustále něco končí a něco začíná, jak v jedné povídce připomíná i Andrzej Sapkowski.A jak se s tématem posledního výstřelu popasovali autoři povídek v této antologii? Posuďte sami.