Oskar Nedbal - Vinobraní /

Hrabě Milan Mikolić ZDENĚK ŠVEHLA
Baronka Sofija, jeho matka VALJA PETROVÁ
Hrabě Nikola Mikolić, jeho syn MILOTA HOLCMAN
Baron Bogdan Lukovać JAROSLAV POSPÍŠIL
Franjo Svečak, velkoobchodník jižním ovocem JOSEF BEK
Julja Rella, herečka EVA ŠENKOVÁ
Mizzi Müllerová, bývalá primabalerína vídeňské dvorní opery LÍDA SLANÁ
Líza Müllerová, její dcera VĚRA MACKŮ
Jermenski, ředitel divadla BEDŘICH ULRICH
Nessa Marko, herečka VĚRA NÁCHODSKÁ
Kvirin, správce u barona Bogdana MARTIN RAUS
Titus Malzer, bývalý divadelní nápověda JINDŘICH DOLEŽAL
Truda DRAHOMÍRA HŮRKOVÁ
Iwo JAN SOUMAR
Sluha JAROSLAV SYNÁK
Činoherní sbor Československého rozhlasu v Praze, umělecký vedoucí Jaroslav Synák
Pěvecký sbor Československého rozhlasu v Praze, sbormistr Miroslav Matějo
Pražský rozhlasový orchestr
Vlastislav Antonín Vipler
Nahráno v Československém rozhlase v Praze v roce 1958
Vinobraní je třetí opereta OSKARA NEDBALA (1874–1930). Po shovívavě přijaté prvotině Cudná Barbora a obrovském úspěchu, jaký zaznamenala jeho Polská krev, se Nedbal ocitl v situaci, kterou dobře vystihl jeden z kritiků: „Velký úspěch zavazuje. Skrývá však také dvě nebezpečí. Buď se autor pokouší úspěch zkopírovat, nebo zamíří příliš vysoko.“ Polská krev zaujala námětem, který na jeviště vídeňského Carlova divadla, kde se 25. října 1913 uskutečnila premiéra, vnesl dávku slovanského exotismu, v Nedbalově provedení přivítaného jako „transfúze vídeňské operety“. U slovanského prostředí tedy Nedbal zůstal i tentokrát. Volba Chorvatska jako dějiště Vinobraní se připisuje libretistům, kteří vyšli vstříc skladateli, jehož vábila možnost využít rytmů jihoslovanských tanců. V Polské krvi s úspěchem uplatnil polonézu, mazurku a krakowiak, ve Vinobraní posloužil k vystižení lokálního koloritu tanec, spjatý se slovanským jihem (Srbskem, Chorvatskem, Bosnou) pod názvem kolo.