Člověk strůjcem svého osudu

Většina lidí ještě nedovede ovládat své sklony. Když je někdo zklame, pak ho všemožně u druhých očerňují a vytváří mu nesnesitelnou situaci. Nemyslí na to, jestli z toho onen člověk onemocní nebo dokonce spáchá sebevraždu. Tak daleko jejich úvahy nesahají, a ani netuší, že je Nebesa za to mohou učinit odpovědnými a že si vytvářejí těžkou karmu.Protože jste byli zklamáni nebo podvedeni, ještě neznamená, že máte právo všude vyprávět, co vám onen člověk provedl. Namítnete, že je to pro spravedlnost. Nikoliv, právě toto pojetí spravedlnosti je původem všech neštěstí. Někdo si myslí, že ve jménu spravedlnosti může trestat jiné, nebo jim udílet lekce. Nezabývejte se spravedlnosti. "A co tedy máme dělat?" Přijměte útočiště u principu, který je nad spravedlností, u principu lásky, dobroty a velkorysosti.Už před dvěma tisíci lety přinesl Ježíš toto nové učení lásky, křesťané se však i nadále řídí Mojžíšovým zákonem: "Oko za oko, zub za zub." Ještě nepochopili, že pravé velikosti, pravé svobody se nedosáhne aplikováním tohoto zákona spravedlnosti. Zvítězíte, když vidíte vašeho nepřítele zcela zhrouceného? Může se stát, že nejste na sebe tak hrdí a litujete svého chování, ale to je již pozdě, neboť jste si vytvořili velmi nepříznivé podmínky pro tento nebo pro příští život...(str. 60)